Ilustrace - Tanec

Úryvek z povídky Tanec

Najednou zvedla hlavu. Na okamžik se zastavila. Uvědomila si, že nechtěla být smutná, nechtěla myslet na tíživé věci svého života. Chtěla se vrátit do dob, kdy přední místo v její mysli zaplňovaly veselé vzpomínky, napínavé, romantické a dobrodružné příběhy a představy. Nejprve ji napadlo, že by si mohla představovat tuto dlouhou chodbu koridorem jako dlouhou palácovou chodbu vedoucí na ples. Šla by klidnou a vznešenou lehkou chůzí. Udělala málem první krok, ale opět se zastavila. Ne, touhle chodbou s touto představou šla už několikrát. Chtěla něco zcela jiného. Chvilku přemýšlela a z její mysli vyplula jiná vzpomínka. Uslyšela tichou hudbu. Jemné doteky něčích prstů na klávesách klavíru, na struny kytary a pak ještě pohlazení houslí smyčcem. Teď již pro ni nebyla důležitá nějaká představa. Slyšela tóny nádherné skladby. Už věděla, co chce udělat, věděla, co vždy chtěla udělat právě na této dlouhé, tiché, prázdné chodbě. Pohlédla na bílý strop a zavřela oči. Zhluboka se nadechla a pak oči otevřela. Udělala otočku na místě, aby se ujistila, že to ještě umí. Povedlo se. Otočka šla na hladké podlaze stokrát lépe než doma na koberci. Zastavila se naprosto pevně na obou nohou. Potom se postavila na špičku jedné nohy, druhou nohu dala vpřed a udělala další otočku. Trochu se zakymácela, ale rozesmálo ji to. Po další otočce – tentokrát bezchybné – si byla jistější. Jednu ruku ohnutou v lokti dala před sebe a druhou se jakoby odrazila. Další otočka a další. Dělala je zcela pravidelné. Jako kdyby před sebou měla přímku a na ní se otáčela. V uších jí stále zněla ta stejná hudba. Naprosto dokonalá skladba, která se jí teď s přesností vybavovala. Po desáté otočce se zastavila na špičkách jako baletka. Zdvihla ruku do výšky a sledovala konce svých prstů. Pomalu ruku začala spouštět, pokoušejíc se opsat dráhu padajícího listu, se kterým si těsně před dopadem na zem hraje vítr. Udělala další otočku a tentokrát do tance zapojila i druhou ruku. Na tváři měla zasněný, šťastný úsměv. Do očí jí vstoupily slzy, nehleděla na ně však. Její srdce bilo o něco rychleji, ovšem nejen díky pohybu. Také díky vzpomínkám a pocitu té nejobyčejnější radosti, jež jí těch pár otoček přineslo.